První měsíce roku 1946 vzbuzovaly u občanů severovýchodního Slovenska naději, že přítomnost našich vojenských jednotek na státní hranici je dostatečnou zárukou jejich bezpečnosti, která banderovcům znemožní další vpády do země. V celé oblasti postupně docházelo k normalizaci poměrů, k obnově chodu správy. Představitelé armády a bezpečnosti si však byli vědomi, že banderovci a jejich zdejší pomocníci se nadále budou snažit o destabilizaci poměrů na území ČSR.

V tomto směru se zpravodajským orgánům MV (Zemskému odboru bezpečnosti – ZOB) podařilo na přelomu let 1945 – 1946 rozkrýt jednotlivé články civilní sítě OUN na různých místech v celé ČSR, které sloužily jako přepážky pro banderovské kurýry. Všechny nitky směřovaly k hlavní přepážce v Praze, jejímiž řídícími orgány byli tamní řecko–katoličtí kněží. Odhalení této sítě však bylo velmi obtížné a zdlouhavé vzhledem k přísné konspiraci, kterou členové OUN důsledně dodržovali. Tímto rázným opatřením našich zpravodajců se značně zkomplikovalo kurýrní spojení mezi vedením OUN v Mnichově a vedoucími činiteli OUN a UPA na Ukrajině, v Polsku i ČSR. Vedení OUN v Mnichově však nerezignovalo. Za pomoci dosud neodhalených agentů a dalších nově získaných stoupenců OUN, převážně Rusínů, Ukrajinců, ruských a ukrajinských bělogvardějců, kteří u nás žili již za první republiky, obnovovalo zpřetrhané kurýrní spojení. Při tom byly používány nové formy a metody, které ztěžovaly jejich odhalení. A tak i v průběhu let 1946 a 1947 fungovala přes území ČSR obousměrná kurýrní síť OUN. O její konkrétní činnosti a obsahu dopravovaných zpráv se dozvídali naši, polští i sovětští zpravodajci, když se podařilo některého z kurýrů zadržet, nebo různými zpravodajskými formami agenturně–operativní nebo technické práce.

Počátkem dubna 1946 se opět situace na východoslovenské hranici dramatizovala. Dne 6.4.1946 a v následujících dnech docházelo k dalším velkým průnikům jednotek UPA na Slovensko. Perfektně vyzbrojeni a vycvičení střelci jednotek Mimoň, Karmeluk a Bir v počtu cca 500 mužů skrytě pronikli do hloubky 50 km na slovenském území. Vedení OUN a UPA se poučila z negativních reakcí slovenských občanů na masakry prováděné příslušníky UPA na okrese Snina. Účelem a posláním tohoto prvního velkého vpádu v roce 1946 bylo opětné získání obyvatel východního Slovenska na svou stranu. Dále k ovlivňování prvních poválečných voleb v celé ČSR, které se konaly 26.5.1946. Těmto banderovským jednotkám se bez větších potíží podařilo proniknout do 33 vesnic okresů Medzilaborce, Svidník, Stropkov, Humenné a Bardějov, aniž by docházelo k ozbrojeným střetům s našimi jednotkami, které se postupně uváděly do stavu bojové pohotovosti. Banderovští agitátoři zde opět vystupovali v úloze ochránců práv všech Rusínů a Ukrajinců. Znovu se konaly společné mše místních a banderovských řecko–katolických kněží. Součástí tohoto propagandistického tažení bylo i rozšiřování letáků obyvatelstvu v ukrajinštině i slovenštině. Další letáky byly v češtině a ty byly určeny českým vojákům vykonávajícím vojenskou službu na Slovensku. V nich je vyzývali, aby neplnili rozkazy svých velitelů, ale naopak aby spolupracovali s banderovci. Součástí této agitačně–propagační akce byla výzva všem slovenským občanům, aby bez rozdílu národnosti, náboženského vyznání vytvářeli vlastní ozbrojené útvary, tzv. „bílých partyzánů“. V těchto letácích byli oslovováni i slovenští vojáci jako pokrevní bratři banderovců, kteří proti nim nebudou bojovat. Současně očekávají, že každý uvědomělý Slovák přejde na jejich stranu a společně pak budou bojovat proti svým úhlavním nepřátelům – komunistům, Čechům a Rusům. Upozorňovali též ty Slováky, kteří se zbraní vystoupí proti nim, že je budou považovat za komunisty a jako s takovými budou s nimi zacházet. Letáky byly účelově propagandisticky zpracovány v těchto bodech: Rusové jsou úhlavními nepřáteli Slováků, které si chtějí podmanit, jak to udělali i s jejich krajany na Podkarpatské Rusi. Ve volbách nevolit komunisty.

Nabádali, aby letáky byly rozšiřovány do dalších slovenských oblastí. Vyzývali všechny Rusíny a Ukrajince k podpoře banderovců, zejména v jejich snažení o zřízení Velké Ukrajiny. Apelovali na získání široké podpory Slováků, především římských katolíků, evangelíků a slovenských demokratů. Aktivně působili především na slovenskou mládež. Zdůrazňovali, že bojovníci UPA budou přátelsky vystupovat vůči místnímu obyvatelstvu. Současně očekávají, že i Slováci budou stejně vstřícní a přátelští. Dále vyjádřili přání, aby občané Slovenska považovali jednotky UPA za regulérní složky ukrajinské armády, která vede legitimní boj proti všem nepřátelům svobodné Ukrajiny. Slovenští obyvatelé byli v letácích informováni o souzených a vězněných Slovácích, kteří se zasloužili o „slovenský stát“. Dále o věznění katolických kněží, připravovaném soudu s Tisem aj.

V těchto letácích se ukrajinští nacionalisté distancovali od hitlerovské genocidy Židů. Zdůrazňovali, že všichni uvědomělí ukrajinští nacionalisté usilují o rovnoprávné postavení všech národů. Letáky žádali na Slovácích spolupráci, včetně dobrovolných sbírek léčiv, zbraní, potravin, oděvů a obuvi pro strádající ukrajinské bratry. Uváděly, že banderovci napříště již nebudou komunisty fyzicky likvidovat. Budou je však kontrolovat. V těchto tiskovinách se však ani slovem nezmiňují, nedistancují od masakru 18 civilních osob v obcích sninského okresu z konce roku 1945. Je proto pochopitelné, že tento nový banderovský vpád byl nasměrován do jiných oblastí severovýchodního Slovenska, mimo uvedený okres, kde tamní občané poznali jejich pravou tvář.

Bohužel, tento v pořadí již třetí hromadný vpád banderovců na východní Slovensko prokázal nedostatečnou připravenost naší armády neprodleně a účinně proti agresorům zasáhnout již v hraničním prostoru a zamezit jejich vniknutí do takové hloubky a rozsahu, jaký se jim tehdy podařil. V obsazených 33 obcích uskutečňovali za podpory svých přívrženců i řecko–katolických kněží své propagační tažení. Opět došlo k ochromení správních orgánů. Na štěstí tentokráte banderovci nevraždili, neloupili, ani nevypalovali domy, jak tomu bylo na sklonku roku 1945. Snažili se přesvědčovat tamní obyvatele, že k nim přicházejí jako jejich přátelé a spojenci.

Čs. vláda a armáda na tento opakovaný vpád na území Slovenska patřičně reagovaly. Urychleně byla do napadené oblasti vyslána armáda (14 pěších praporů, jeden dělostřelecký oddíl, letka bitevních letounů a zvláštní stíhací skupina „Ocel“). Tehdy se již projevila součinnost a koordinace československé, polské a sovětské armády. Tak se snížil manévrovací prostor banderovců, kteří v důsledku ofenzivních akcí našich vojáků se v menších formacích větvovitě probíjeli na polské i sovětské území. Po skončení této vyčišťovací akce byla ostraha našich hranic v této oblasti posílena. Jednalo se o vyčleněné armádní jednotky „Ocel“.